Bělé nad Radbuzou

První písemná zmínka o Bělé pochází z Kosmovy kroniky, kde se píše, že na strmé skále nedaleko Bělé byl v roce 1121 zbudován hrad Přimda. Ves vznikla na soutoku Bezděkovského potoka a řeky Radbuzy, neboli Bílého potoka, který jí dal pravděpodobně i jméno. Jiná teorie spojuje název vsi se zdejšími dvěma slanými prameny. Rozvoj Bělé určovala její poloha na jedné ze středověkých obchodních cest z Horšovského Týna do Bavor. Nad původně českým obyvatelstvem postupně od 13. století převážili Němci, což se projevilo tím, že se vžil německý název obce Weissensulz. 

Až do konce 16. století patřila Bělá k panství královského hradu Přimda. Byla jedním ze středisek přimdských Chodů, kteří zde měli svou rychtu. V roce 1600 získali Bělou Lamingenové z Albenreuthu. V roce 1614 dostavěli místní tvrz, ke které patřil také pivovar a poplužní dvůr. Později byla Bělá připojena k panství Újezd Svatého Kříže a bělský zámek zůstal jen úředním střediskem. Od 17. století vzniklo v okolí Bělé asi 10 skláren, některé z nich pracovaly ještě na počátku 20. století. Většina obyvatel bělska se zabývala zemědělstvím, dřevařstvím, rukodělnou výrobou. 

Po roce 1945 byli obyvatelé Bělé i jejího okolí téměř všichni odsunuti a k oživení mnoha příhraničních obcí už nikdy nedošlo.