Současnost

První písemná zmínka o Bělé pochází z Kosmovy kroniky. Rozvoj Bělé určovala její poloha na jedné ze středověkých obchodních cest z Horšovského Týna do Bavor.

V druhé polovině 20. století došlo k tzv. dosídlení regionu. Mnoha zdejším lidem poskytlo zaměstnání zemědělství. Na počátku 60. let byl dán do provozu rozsáhlý areál výrobního družstva Kovo Bělá nad Radbuzou a rostoucí počet zaměstnanců si vyžádal řešení bytové a později také školské otázky. Postupně byly vybudovány bytové domy ve 2 sídlištích a v roce 1976 byla otevřena nová škola. Bývalá školní budova byla předělána na Dům s pečovatelskou službou.

V roce 1964 Bělá nad Radbuzou získala titul Města.

V 90. letech byly v Bělé nad Radbuzou a v Železné postaveny čistírny odpadních vod, do Bělé byl přiveden zemní plyn. I po roce 2000 pokračuje bytová výstavba - budova nových kasáren byla zrekonstruována na 52 bytových jednotek, ke starší budově Domu s pečovatelskou službou bylo přistavěno deset nových bytů (bungalovů). V Bělé vzniklo výjezdové stanoviště Záchranné zdravotnické služby. V areálu Základní školy je nové víceúčelové hřiště s umělým travnatým povrchem fotbalového hřiště, s tenisovými a volejbalovými kurty, tartanovou atletickou dráhou a skokanskými sektory. Sportoviště má umělé osvětlení. V Železné byl obnoven bývalý zámecký park a zpřístupněna obora.

Bělá a celé její okolí nabízí příznivé podmínky milovníkům turistiky. Až do počátku 90. let 20. století ležela velká část území na Bělsku v hraničním pásmu, kam nebyl volný přístup, a díky tomu si zachovala zdejší příroda svůj půvab a krásu. Dříve opomíjené území „na konci světa“ je dnes protkáno cyklistickými trasami, které prochází lesnatým terénem téměř nedotčenou přírodou.

město  město  foto  Pleš2

Památky

"Pattonovi duchové" - o mimořádné vojenské akci za 2.světové války

TOUJOURS PRET ! ALWAYS READY ! VŽDY PŘIPRAVEN !

Barokní most přes Radbuzu

Byl postaven kněžnou Metternichovou zřejmě v letech 1723 – 1725 podle vzoru pražského Karlova mostu. Má 8 oblouků a nese šest barokních soch svatých. Jsou to Panna Marie Neposkvrněná, sv. Michael, sv. Václav, sv. Jan Nepomucký, sv. Erasmus a sv. Antonín z Padovy. Most byl dopravní stavbou i kultovním místem, konaly se na něm pouti, sloužily pobožnosti.

#

Farní kostel Panny Marie Sedmibolestné, Bělá nad Radbuzou

V letech 1696-97 byla v Bělé postavena kaple Bolestné Matky Boží. Ta však brzy nestačila a proto byla postupně rozšiřována, jak připomíná letopočet 1721 na vstupním portále.

#

Kocovy kameny

Kocovy kameny jsou ojedinělé kamenné památky nedaleko Bělé nad Radbuzou.

#

Kostel Nalezení svatého Kříže v Újezdě Svatého Kříže

Založení kostela pravděpodobně inspirovali mniši, kteří podle pověsti sídlili na Černém vrchu. Snad to byli misionáři, kteří přišli z jihozápadu šířit křesťanství na území osídlené Slovany. Když pak měli přesídlit do nově založeného kláštera na Pivoni, dali v místech dnešního kostela vykopat základy pro svatyni, sloužící zdejšímu kraji. Podle pověsti byl při kopání jeho základů nalezen železný kříž. Mniši jej dali poslat papeži a do věže kostela zazdili kříž kamenný, který stával u jejich poustevny.

#

Odhalená historie - pietní místo v Růžově

V místech, kde nyní prodléváte, můžete spatřit torzo budovy jednoho z venkovských stavení dnes zaniklé obce Rosendorf (Růžov). Původní místní název byl Rosengarten (Růžová zahrada). Na jednom ze základových kamenů byla v dubnu 2006 slavnostně odhalena pamětní deska, která má připomínat tragickou smrt dvou amerických vojáků při osvobozování naší vlasti na samém závěru druhé světové války. Za slunečného a teplého počasí je zde příjemně, za mlhavého a deštivého je okolní krajina naopak pochmurná a působí skličujícím dojmem.Domnívám se, že zde kdysi kvetly růže, což zajisté dalo podnět i k názvu obce. Dnes zde můžeme spatřit jen květy na věncích či kyticích položených při vzpomínce u pamětní desky. Ztráta lidského života ve válce je vždy tragická. A to bez rozdílu u obou válčících stran. Pro nás je však ztráta životů padlých amerických vojáků prioritní, protože to byli právě oni, kteří přinesli svobodu naší vlasti od nadvlády a poroby fašistického Německa.

Osada Železná aneb nejen o svaté Barboře

Železná - kdysi městečko, dnes spíše osada, ale také místo se zajímavou historií a s kostelem (kaplí?) zasvěceným svaté Barboře. Ta prý žila někdy v letech 235 až 313 a patřila k prvním ještě tajným křesťanům. Za její víru ji sťal její vlastní otec a pak byl zasažen bleskem. Od 9. století se její životní příběh rozšířil mezi křesťany a ona sama byla vzývána jako ochránkyně před bleskem a také jako patronka horníků a později i dělostřelců. A proč jí byl zasvěcen kromě kostela ve Všekarech i kostel v Železné? I v Železné (Eisendorfu) žili nejméně už od 16. století horníci a ctili svoji patronku. V okolních lesích se kutala železná ruda, ale později se zdejší obyvatelé živili nejen jako zemědělci a lesní dělníci, ale i jako skláři. V okolí hlavně v 2. polovině 18. století prožívalo svůj rozkvět několik skláren - Eisendorfská huť (viz Zdeněk Procházka: Sklářství v Českém lese) snad už v roce 1591, Zelená huť, Bílá a Františčina – z počátku 18. století - dnes už jen neznatelné ruiny v okolních lesích. A jak do Železné dnes? Přece přes Bělou nad Radbuzou. A ze Železné přes Tillyho šance do bavorského Eslarnu a dál do Evropy. Teď už bez celníků a pasů.

Zaniklé obce

jako historický a krajinotvorný prvek v podhůří Českého lesa u Bělé nad Radbuzou

Mohlo by Vás zajímat